V dětské skupině Kaštánek a Ječmínek máme nové přírůstky. Dva malé zakrslé králíčky, taťku Káju ( bílý) a jeho dcerku Beušku ( hnědá). Budou tady s námi žít pro radost našich dětí a budou komentovat zdejší dění a události.
Modrá barva písma – poznámky z čumáčku Káji, tatínka Beušky
Červená barva písma – poznámky z čumáčku Beušky, dcerušky Káji
Jsme vaši králíčci malí, ti, co by si jenom hráli.
Tady máme domov nový, já mu říkám skoro snový.
Proč je tam to skoro malé? Vždycky je nějaké „ale“.
Dostaneme kokino a to moje králičí děcko,
na to vlítne rychlostí blesku a sežere skoro všecko.
Jak bych to řekl decentně? Mám Beušku rád,
jen by se zkrátka nemusela, pořád takhle cpát.
Tak prý si taťka stěžoval, měl zas nějaké řeči,
je to prostě dospělák, však on pořád brečí,
že když máme kokino, mu nezbyde nic,
copak já můžu za to, že není rychlý víc?
Já si pořád hopsám, utužuju svaly
a kvalitní apetit pak nejsou žádné čáry.
Pochopte, že potřebuji, hezky v klidu růst
a tak prostě nemůžu mít ani chvilku půst.
No a taťka potřebuje nervy v klidu mít,
takže mu nějaký pamlsek musí taky zbýt.
Tak ať se pohne táta trošku, však je pěkný macík,
nemusí potom jen koukat na ohlodaný klacík!
Já už jsem to postřehla, děti jsou tu na prvním místě,
smůla taťko, takže i já, to sis všimnul zcela jistě.
Jistě Beuš, dospěláci vždycky děti chrání,
aby jejich zájmem bylo bezstarostné hraní.
Vaši králíčkové
taťka Kája a dceruška Beuška