Bezručovy sady

Obecné

Park Bezručovy sady vznikl na přelomu století (1898), kdy zde bylo započato s prvními sadovnickými úpravami. V těchto místech pod středověkými a tereziánskými městskými hradbami panovaly ještě ve 30. letech 19. století katastrofální hygienické podmínky, neboť sem zatékaly splašky z domů stojících na hradbách.

Ke změně došlo až v roce 1835, po vybudování kanalizace a následném vybudování promenádní cesty, která dnešními sady prochází. Při tvorbě i rekonstrukci sadů dokázali jejich tvůrci velmi dobře využít zdejších krajinných scenérií - skal, městských hradeb a ramene řeky Moravy - Mlýnského potoka, který tvoří předěl mezi sady a ohrazenou částí botanické zahrady. Stromové patro tvoří běžné druhy dřevin. Skupiny štíhlých smrků pančičových (Picea omorika) jsou novějšího data. Břehy Moravy při jejím vtoku pokrývají souvislé porosty nízkých forem tisu. Z původních druhů naší flory roste na skalách zvěšinec zední.

Architektonickou součástí Bezručových sadů je Jihoslovanské mauzoleum z roku 1926, společná hrobka s pozůstatky jihoslovanských vojáků, kteří během I. světové války zemřeli na území Moravy a Slezska. Jedenáct metrů vysoká stavba v antikizujícím stylu podle návrhu olomouckého architekta Huberta Austa vyrostla v roce 1926 na území, které město darovalo tehdejšímu Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Památník Petra Bezruče olomouckých sochařů Rudolfa Doležala, Karla Lenharta a Vojtěcha Hořínka byl odhalen v roce 1947.

Botanická zahrada, součást Bezručových sadů, vznikla díky záměru rozšířit exteriéry výstaviště o tzv. Korunní pevnůstku (v 60. letech minulého století). Od 70. let zde začal vyrůstat nový park, reprezentující progresivní sadovnické záměry. Díky koncepci odlišné od té, která charakterizuje historické parky, je její území rozčleněno do menších celků, včetně tzv. zahrad národů, alpina a rozária s unikátní sbírkou 10 000 keřů růží ve více než 670 nejrozmanitějších domácích i světových odrůdách.