AFO 59 │ Chuť: Jíme to, co jsme

Pouť světem chutí a jídel, jejich významů v kontextu evoluce – od Velkého třesku k michelinským restauracím. Lidská strava totiž nepředstavuje pouze zdroj nutné obživy či slasti, ale má své hluboké spojitosti.

Od dob, kdy život vystoupil z moře na souš, střetl se s výzvou, jak se hydratovat bez všudypřítomnosti vody. Začali jsme tak čerpat z nejrůznějších živin, jejichž jednotlivé chuti vysílají našemu mozku signály – slanost připomíná moře a přináší pocit uspokojení, hořkost značí nebezpečí, sladkost v nás budí energii. Procesem konzumace se narovnávají misky vah mezi obsahem jednotlivých organismů a životním prostředím, ze kterého čerpáme. Toužíme totiž po tom, co potřebujeme, což nás příliš neodlišuje od ostatních živočichů.