Mizíme ze světa. Ztrácíme svá těla a opouštíme své smysly. Pozorujeme sebe samé kdesi z výšky a z dálky skrze teorie, modely, sítě, mapy, obrazovky, projektory, kamerové systémy a virtuální realitu. Přestáváme být součástí žitého, prožívaného světa jako jeho subjekt, ale stáváme se postupně pouze jedním z jeho objektů, věcí, které je možno zkoumat, pitvat, definovat a analyzovat, které ovšem samy schopnost zkoumavého pohledu ztrácejí. Věříme, že máme na dosah všechna tajemství světa, ale jeho podstata je nám stále vzdálenější a nejasnější. Víme všechno, ale nerozumíme ničemu. Podobně se vztahujeme i ke světu výtvarného umění, ke světu umění vůbec. Stěžujeme si, že je obtížné mu porozumět, že se umění stalo uzavřeným, složitým, odtrženým od každodenních problémů a nakonec snad i nepochopitelným. A tak, namísto abychom jej znovu vnímali v jeho lidském rozměru, abychom před ním ve vytržení stáli a pozorně s ním navazovali hovor, namísto toho, abychom se stali jeho součástí, abychom se spolu s ním účastnili tohoto světa, namísto toho všeho jej skenujeme a analyzujeme, třídíme, kopírujeme, sdílíme a předvádíme. Přitom všem věříme, že právě takové počínání nás do světa umění vpustí, že to všechno nám dříve či později zajistí cosi jako návod k obsluze, vstupenku, klíč. Čím více však o umění mluvíme, tím méně mluvíme s ním. Vedeme v jeho sousedství nesrozumitelné monology a nepřestáváme se divit, že na nejasné otázky nedostáváme smysluplné odpovědi. Přitom jediné, co skutečně potřebujeme, je setkávat se s uměním tváří v tvář a rozmlouvat s ním jeho vlastní řečí. Mizíme ze světa. Tato výstava se pokouší stopovat jeden z aspektů tohoto mizení.
Kurátor Pavel Dvořák
Vernisáž 22. 7. 2021 v 18:00
